Sandplay terapie a její styčné body s analytickou psychologií C.G. Junga se zaměřením na terapii dětí

Metoda Sandplay

Sandplay je terapeutická metoda založená na hře s pískem a miniaturami předmětů a figurek. Písek, kterého se klient dotýká, slouží jako základ pro ztvárnění jeho představ odrážejících jeho vnitřní svět, vnitřní pochody, stav jeho duše. Na písku vytváří různé obrazy pomocí miniatur. Tato terapie je založena na přesvědčení, že lidská psychika má svou vlastní kapacitu a možnosti k vlastnímu uzdravení a využívá k tomu celou osobnost klienta za pomoci propojení smyslů (zrak, hmat), konání, myšlenkových pochodů a emočních procesů. 

Podstatou Sandplay je vytváření obrazů z miniatur na herním pískovišti. Při Sandplay terapii se používá box s pískem a množství miniatur znázorňující postavy z reálného i fantazijního světa, figurky zvířat a miniatury předmětů představující svět kolem nás i svět mýtů, pohádek a fantazií.  Jedná se o expresivní a projektivní techniku. Dochází při ní k exploraci, objevování vlastních psychických obsahů, témat obsazených konflikty intrapersonálcíh i interpersonálních. Dochází ale i k objevování vlastních zdrojů a zpracování konfliktních témat. Specifikem a zároveň výhodou Sandplay je, že využívá klientovy kreativity a nabízí mu mnoho možností k jejímu vyjádření, využívá hry a spontaneity a zábavných prvků, pracuje s emočními projevy, umožňuje vyjádřit se i neverbálně, dává klientovi pocit kontroly nad situací, dává mu jeho vlastní prostor a pocit svobody. Práce pomocí metody Sandplay přináší klientovi zažití přijetí sebe sama, svého výtvoru, zprostředkovává mu možnost vhledu na svou situaci, na své prožitky, umožňuje mu na mentální i emocionální úrovni přijmout své zážitky, zkušenosti, části své osobnosti, vytváří bezpečný prostor pro zpracování neodžitých traumatických zážitků. 

Sandplay není terapeutický systém, nebo směr. Je to metoda, při které se používá písek, voda a miniatury. Tato metoda může být využívána terapeutickými směry (analytická psychologie, gestalt, nedirektivní terapie), které ji budou určovat směr a interpretovat na základě vlastního myšlenkového teoretického základu. 

Styčné body Sandplay s analytickou psychologií C.G. Junga

Za jednu z průkopnic terapeutické metody  Sandplay je považována Dora Kalff (1904 - 1989) švýcarská psycholožka, žákyně Carla Gustava Junga. Při práci s herním pískovištěm využívala metodiky Jungovy analytické psychoterapie.  K teoretickým východiskům Jungovy analytické psychologie pro užití metody Sandplay patří především pojetí osobnosti jako psychofyzického celku, pojetí osobnosti na třech úrovních, význam fantazie, imaginace a hry, význam symbolů a vyjádření se pomocí symbolického jazyka.

Pojetí duše

Jung nepovažuje duši a tělo za dvě oddělené složky. Jedno je neoddělitelné od druhého. Utrpení duše může poškodit tělo a stejně tak obráceně. Podle Junga, přestože je to nemožné hmatatelně prokázat, má duše svou vlastní vnitřní strukturu, stejně tak jako ji má každá organická forma. Duši a tělo považoval Jung za jeden celek. Vymezoval se vůči materialistickému pojetí nadřazující fyzikální a chemické procesy nad duševními. U organického a psychického růstu spatřoval totožný princip. Jako rostlina vytváří listy, duše vytváří své symboly, skrze které dává najevo svou existenci a skrze které komunikuje. 

Práce s herním pískovištěm umožňuje terapeutovi vést klienta k vnímání vlastního těla, jeho projevů vnímaných na emocionální rovině. Tyto projevy a pocity lze pociťovat při procesu vytváření obrazu, nebo i při práci s jednou konkrétní figurkou, která pro klienta může mít svůj osobitý obsah spojený s citovým nábojem.  Lez je pociťovat při verbalizování vytvořeného obrazu na pískovišti. Tělesné projevy mohou mít pro klienta informační charakter důležitý pro terapeutický proces. 

Pojetí osobnosti

Osobnost se projevuje podle Junga funguje na třech úrovních: vědomí, osobní nevědomí a kolektivní nevědomí. Na úrovni vědomí operuje Ego, které chrání naši mysl od přehlcení.  Určuje, které psychické obsahy mohou do vědomí vstoupit. Snaží se tak zachovat soudržnost osobnosti a pocit identity. Zážitky, vzpomínky, které nejsou do vědomí vpuštěny, jsou uložené v osobním nevědomí. Kromě osobní minulosti, která zaplňuje různými obsahy naše nevědomí, jsou naším kolektivním nevědomím nesené obrazy, vzpomínky, jejich stopy z celé naší lidské i prehumánní evoluční minulosti.  Tyto obrazy jsou oddělené od našich osobních zkušeností, Jungem považované za univerzální, přesto kulturně podmíněné. Univerzální modely, pravzory, které reprezentují možnost jistého typu myšlení, nebo konání obsažené v kolektivním nevědomí, nazývá Jung archetypy. Archetyp v mysli člověka splývá s jeho vlastní zkušeností a má moc přitahovat k sobě jistý typ zážitků a přiřazuje určitý význam. 

Na herním pískovišti má klient možnost vyjádřit své vědomé i nevědomé obsahy z osobního života, ale i obsahy vztahujícím se k archetypálním predispozicím. Už při samotném výběru miniatur, předmětů, figurek, ze kterých klient svůj obraz sestavuje, se aktivuje nevědomé mechanismy. Klient je mnohdy určitou figurkou jakoby přitahován, přičemž na vědomé úrovni nedokáže říct, proč právě tuto figurku vybral. Univerzálně pojímané postavy (král, královna, stařena, dítě, čaroděj, Buddha, Kristus, rytíř, čert, anděl apod.) mají své obecně přisuzované vlastnosti, charakteristiky, které ovšem v kontextu klientova vlastního osobního i archetypálního vnímání mohou mít různou energii, přitažlivost, jiný emoční nábor. Box s pískem představuje svobodný a chráněný prostor, ve kterém se rozvíjí proces, který vede k harmoničtějšímu rozvoji osobnosti v souladu s jejími možnostmi. Obraz na pískovišti odráží všechny tři úrovně osobnosti klienta. 

Význam fantazie, imaginace, hry

Lidská duše neustále vytváří svou skutečnost. Touto psychickou činností je fantazie. Fantazie je podle Junga kreativní proces, který integruje všechny ostatní psychické procesy i obsahy. Obsahuje zároveň myšlenku i cit, je zdrojem odpovědí na všechny otázky. Je propojením mezi vnějším a vnitřním světem. Jung zdůrazňuje také kreativní roli hry a imaginace. Veškerou lidskou činnost lze vystopovat v kreativní fantazii a imaginaci. Při terapii se zaměřoval na stav, při kterém pacient mohl experimentovat se svou přirozeností, pohrávat si s možností změny, možností toho, kým, nebo jakým se stát, na stav mysli, ve které bylo přípustné vše a nebylo přípustné nic, co by bylo fixně dané a bez naděje. 

Stejně tak i při terapii Sandplay je fantazie a imaginace hnací silou, bez které by tento proces vůbec nebyl možný. Klient je tvůrčí tvořitel. Svoje vlastní imaginativní představy vyjadřuje pomocí předmětů na pískovišti. Využívá fantazii, která dává psychickou moc používaným předmětům a figurkám, čímž tento proces může dosahovat léčebného účinku. 

Za jeden z produktů fantazie považoval Jung sen. Sen obsahuje myšlenku i obraz, které jsou zcela nekontrolovatelným produktem naší duše. Přicházejí z nevědomí. Jung považoval sen za spontánní znázornění aktuálního stavu nevědomí v symbolické formě. Když klient vytváří své obrazy na písku pomocí miniatur, aktivuje svůj vnitřní proces směřující k dosažení vlastní seberealizace, nebo celostnosti. Představy vyjádřené na herním pískovišti mají pro terapeuta stejnou psychickou sílu jako představy promítané ve snu. Klient vytváří pomocí obrazů na pískovišti to, co přichází z vnitřku. Spouští se tak proces objevování duševních obsahů, jejich vyjádření pomocí symbolů, uvědomění vlastních prožitků, uvědomění vlastních schopností a zdrojů a možnosti nastavení změny. 

Symboly, symbolický jazyk

Symbol je viditelný znak něčeho neviditelného. Je to něco, co reprezentuje něco jiného. V dnešní době například hojně používané emotikony, piktogramy. Pro Junga je symbol vnějším projevem archetypu (např. sova byla ve starověku symbolem moudrosti). Každý předmět může mít několik významů a několik různě emočně laděných výrazů. Například kytka může být spojena s představou pohřební kytice, nebo s představou svatební kytice. Každý takový předmět, který má moc něco symbolizovat v nás může aktivovat různé energie, různé významy napříč naší osobní historií i napříč kulturními, náboženskými, mytologickými, ideovými systémy. 

Množství předmětů, miniatur, figurek z reálného i fantazijního světa, náboženské symboly, symboly života a smrti, figurky zvířat, kterým lze přiřadit určité vlastnosti, umožňují klientovi vyjádřit se při Sandplay terapii pomocí symbolického jazyka i tam, kde chybí slova pro vyjádření vnitřní nepohody. Terapeutický význam má „dešifrování“, neboli objevování významů symbolů, které jsou pro klienta individuální.  

Sandplay a její význam pro terapii dětí

Hra je neocenitelným nástrojem, jak získat dítě k navázání kontaktu a ke spolupráci. Hra redukuje napětí i úzkost dítěte a umožňuje navázání důvěrného vztahu. V praxi se mnohdy stává, že na Sandplay terapii přicházejí děti, které mají za sebou již několik zkušeností s psychologem, ať už se jedná o psychologické testování, nebo sezení zaměřená na mapování jejich rodinného života. Obzvláště pokud se jedná o děti, jejichž rodina prochází krizí, nebo se rozpadla na základě rodičovského konfliktu, bývají tato sezení s psychology vnímána jako nepříjemná zkušenost. Podobné zážitky proto očekávají i při zahájení Sandplay terapie a přicházejí s obavami, nebo napětím. Vzhledem k tomu, že terapeut při Sandplay se jich na nic nevyptává, ale veškerý prostor a proces dává jim samotným do rukou, se tyto obavy rychle rozpouštějí a dítě získává důvěru a zájem o terapeutický proces. Terapeut dítě doprovází, pojmenovává s ním, jeho výtvory na pískovišti, nevyptává se na nic, co by dítě samo nechtělo říct. Kromě již uvedených přínosů Sandplay terapie uvedených výše, je obzvláště u dětí důležitý fakt, že tato metoda přináší dítěti úlevu, uvolnění, odpočinek od konfliktních situací, které zažívá ve své rodině. Sandplay nabízí dítěti prostor, kde se věci mohou dít tak, jak ono samo chce a jak si přeje. 

Práci s tělem a tělesnými pocity zprostředkovává samotný materiál písek. Písek pro dítě představuje něco, co dobře zná, s čím si hraje. Písek je zemitá základna, může symbolizovat bezpečí, jistotu. Dotyk a manipulace s pískem má pro mnohé relaxační účinek. Pomáhá si uvědomovat tělesné pocity klidu, pohody, uvolnění. Mnohé děti si vystačí s tím, že do písku opakovaně noří své ruce, písek přesýpají mezi prsty. I při sestavování obrazu z miniatur často písek přesýpají, předměty zasypávají a zase vyhrabávají. Tato činnost má na jejich psychiku zklidňující účinek a provádějí ji zcela spontánně. Terapeut pomáhá dítěti tyto procesy zvědomit. Pomáhá mu tak v tom, aby si bylo vědomo, že tělesné procesy mají vliv na duševní procesy a stejně tak obráceně.

Písek se ale stává také materiálem, na kterém mohou uplatnit své tvůrčí schopnosti. Pokud se písek namočí, lze z něj stavět hrady, prolézačky, jeskyně, mosty, vytvářet sochy. Dítě tak staví svůj svět, jehož je tvořitelem a protagonista. 

K propojení vědomé úrovně a nevědomých úrovní přispívá ale ještě více práce s miniaturami a jejich stavění do obrazů na pískovišti. Příkladem může být jedenáctiletý Adam, který byl svědkem domácího násilí dopouštěného na matce, má obavy z vlastní agresivity, kterou viděl u svého otce. Má časté konflikty se spolužáky. Jejich přátelství je pro něj důležité. Vyžaduje jej však bezvýhradně, a pokud jimi není zcela bezvýhradně přijímán, dostává se do vnitřního napětí, nad kterým ztrácí kontrolu a které se tak stane spouštěčem konfliktu. Tento chlapec vytváří svůj ostrov a ostrov kamarádů. Na ostrovech žijí zvířata a rostou různé rostliny. Mezi ostrovy je řeka, ve které žijí ryby. Pokud přetrvává Adamovo přátelství s ostatními chlapci na dalších ostrovech, mají se dobře i zvířata, jsou zdravá a rodí další mláďata, rostliny nesou své plody, v řece plavou ryby. Pokud přátelství mezi chlapci vyhasne, zvířata umírají a stejně tak chřadnou i rostliny. Veškerý okolní život je závislý od stavu přátelství Adama s jeho kamarády. Tento obraz propojuje Adamovu vědomou úroveň, na které prožívá přátelství se svými kamarády, a tu nevědomou, na jejíž úrovni zápasí o vlastní hodnotu, která je ohrožena traumatickým zážitkem a nepřímou zkušeností s agresivitou, jejíž nekontrolovatelnost ze strany dospělých se stává nekontrolovatelnou i u Adama. V této hře se jí Adam snaží kontrolovat dávajíc jí velkou moc s velkými následky mnohem viditelnějšími než je tomu v reálném životě. 

Tím, že hra zůstává na symbolické úrovni, chrání tak dítě před nepříjemnými pocity, pocity studu a umožňuje jim vyjádřit i traumatické zážitky. Pomocí stavění figurek je možné „poodstoupit“ od vlastní traumatické zkušenosti a nahlížet na ni, jakoby nezúčastněně a přitom má dítě možnost s touto zkušeností na pískovišti manipulovat. Terapeutický proces pomocí metody Sandplay podporuje sebevědomí dítěte, vede k uvědomování si vlastních schopností a podporuje jeho růst.