Cochemský model jako cesta k dohodě o péči o dítě po rozvodu

Cochemská praxe jako inovující způsob řešení opatrovnických sporů

Rozpad rodiny je pro všechny zúčastněné obtížným životním obdobím přinášející stres spojený s traumatickým zážitkem. Zatímco rozvádějící se rodiče se po vyvrcholení manželské krize vyrovnávají s rozpadem partnerství a často se potýkají s pocity křivdy, zrady, zklamání, děti prožívají bolestné odloučení od jednoho z rodičů, často si rozvod rodičů vysvětlují vlastním selháním, což u nich probouzí viny. Jsou nuceny se vyrovnat se situací, kterou nechtěly a kterou objektivně nezavinily.  Neblahá životní událost se bohužel mnohdy překlene v lítý boj a nutno podotknout, že při veškerém úsilí a mnohdy snad i upřímné snaze pomoci rodině tímto obdobím projít, má zásah státních institucí, soudů a orgánů sociální péče o dítě (dále jen OSPOD) mnohdy za účinek spíše prohloubení vyhroceného konfliktu a prodlužování celého sporu.

 Vše začíná podáním žádosti o rozvod jednoho z rodičů. Do hry vstupují advokáti obou rodičů s příslibem vyhrát při pro svého klienta, tedy prosadit jeho zájmy, a to často i za očerňování druhého rodiče. Zaslepenost živená pocitem křivdy pohání rodiče do boje a svůj osobní prospěch zaměňují za prospěch dítěte. Mnohdy se stává, že se u soudu  dlouze a poněkud bezúčelně projednává, u koho z rodičů má dítě větší pokoj, kdo mu dopřeje lepší materiální standard, kdo se s ním více a pečlivěji připravuje na školu, kdo, …. cokoliv. Je jisté, že tyto dohady citovou újmu dítěte neřeší a ani mu nepomohou se s ní vyrovnat. Dalším aktérem, od kterého se očekává pomoc při rozhodování, je soudní znalec. Pokud ale žádný z rodičů netrpí závažným duševním onemocněním, je i úloha soudního znalce jakožto naprosto cizího člověka v životě dítěte, sporná. Navíc i vypracování znaleckého posudku vede často k prodlužování sporu. Pro jednu ze stran je znalecký posudek nevyhovující, a tak vznáší námitky, žádá soud o možnost vypracování dalších posudků, odvolává se.  Většina rodičů ale je schopna vychovávat svoje děti a děti potřebují oba dva rodiče. Praxe, kdy znalecký posudek má přispět k rozhodnutí, kterému z rodičů má být dítě svěřeno, je často pro mnohé děti bolestným protahováním celého konfliktu. 

Cochemský model opatrovnického řízení se neptá, kdo z rodičů je víc kompetentní, respektive, komu se za pomoci svého advokáta podaří před soudem zapůsobit jako více kompetentní rodič. Soudce nevystupuje direktivně a nevyžívá své moci dané státem. Apeluje na rodičovské kompetence tak, aby je využili ve prospěch dítěte. V klasickém modelu dávají rodiče zodpovědnost za budoucnost dítěte do rukou státu. Při Cochemské praxi ale rodičům soud tuto zodpovědnost vrací a vede je k tomu, aby o budoucích podmínkách dítěte rozhodli oni sami. Ukazuje se, že je nesmyslné považovat za kompetentnějšího toho, kdo dítěti dokáže obstarat něčeho více než druhý rodič. Kompetentní rodič je ten, který se dokáže dohodnout na blahu dítěte. 

Vznik Cochemské praxe

Cochemská praxe vznikla v 90. letech 20. století v německém městě Cochem. Jejím autorem je opatrovnický soudce Jürgen Rudolph. Vznik Cochemské praxe má svůj kontext ve vývoji německého rodinného práva. Vznikla v reakci na tehdejší běžnou praxi, kdy dítě po rozvodu rodičů prakticky ztratilo kontakt s druhým rodičem. Soudy svá rozhodnutí o vyloučení styku dítěte s jedním z rodičů odůvodňovaly potřebou dítěte navrácení klidu do života po vyhroceném rodinném konfliktu. Zamezení styku s rodičem mělo zabránit vystavení dítěte napětí v rodině. Následkem ale bylo odcizení se dítěte jednomu z rodičů, a to i na dlouhá léta.

 Zcela byl ale opomíjen fakt, že nezletilé dítě není ještě vybaveno psychologicky, sociálně, komunikačně na to, aby mohlo jasně za sebe říct, co si opravdu přeje. Ocitá se v konfliktní a emočně náročné situace prakticky bez pomoci a je od něj žádáno, aby jednalo a uvažovalo na úrovni dospělého. Dítě rozvádějících rodičů často trpí pocitem viny, je donuceno, aby se přimklo k jednomu z rodičů, a zároveň trpí zármutkem ze ztráty druhého rodiče. V tomto psychicky náročném stavu zůstává mnohdy bez pomoci. 

Cochemská praxe vychází z předpokladu, že dítě má blízký vztah k oběma z rodičů a nechce ztratit ani jednoho z nich. Rodičovská odpovědnost by měla reagovat přesně na tento zájem dítěte. Pojmem „dobro dítěte“ by neměl být disponováno rodiči, ani státními institucemi v zájmu jedné strany soudního sporu. V kontextu vzniku Cochemské praxe je totiž nutné vědět, že v německém právním systému se od druhé světové války operovalo pojmem rodičovská moc, která náležela oběma rodičům stejným dílem (před druhou světovou válkou měl právo rozhodovat o dítěti otec). Nahrazení pojmu rodičovská moc pojmem rodičovská péče v roce 1979 již příliš nezměnilo na společenském vnímání těchto pojmů jako vlastnického práva na dítě. Spory rodičů končily vítězstvím a porážkou. Jeden z rodičů (obvykle matka) získal děti do své péče a druhému rodiči byl styk s dítětem zakázán, případně vymezen v dlouhých intervalech. Při této praxi je dítě téměř vždy na straně poražených pro ztrátu kontaktu s druhým rodičem. Při tomto vnímání rodičovské péče bylo hlavním předmětem sporu, kdo bude mít právo na dítě, nikoliv kdo o něj bude pečovat. 

Rodičovského sporu se zpravidla zúčastňují odborníci více profesí. V roce 1992 se ve městě Cochem konala konference za účasti soudců, advokátů, pracovníků odborů péče o děti, pracovníků odborných poraden a soudních znalců. Cílem bylo prezentovat svou vlastní profesi a vnímání ostatních odborných profesí. Konference dala prostor pro vzájemnou mezi profesní kritiku a odhalení mnoha nedorozumění a předsudků. Výsledkem konference byla shoda zúčastněných na tom, že po rozpadu manželství, nebo partnerství rodičů je třeba usilovat o zachování obou rodičů pro děti. K tomuto cíli může vést pouze sesíťování všech profesí, tedy vytvoření systému spolupráce zúčastněných profesí za co největší vzájemné informovanosti o prostředcích a kompetencích jednotlivých profesí. 

Cochemské konference vedla o rok později k uzavření tzv. Cochemské úmluvy, která popisuje cíl, cestu, metodu a základ vzájemně propojené spolupráce. Cílem bylo stanoveno znovuobjevení rodičovské akceschopnosti i ve vysoce sporných případech. Snahou je přimět rodiče ke společnému rozhovoru o zájmech dětí. Výsledkem soudního jednání má být rozhodnutí rodičů vynesené soudním rozsudkem. Cesta, metoda a základní báze hovoří o konkrétní realizaci sesíťování profesí s možnostmi být jeden druhému k dispozici při konzultacích i v součinnosti, možnostmi uchopit i kompetence a výkony ostatních profesí, vzájemného doplňování, to vše za zásady rovnocennosti kvality jednotlivých příspěvků všech odborných profesí.  Advokáti se zavázali k tomu, že při soudních procesech týkajících se dětí vyloučí konfliktní strategie. Soudci musí během dvou týdnů nařídit termín jednání. Rychlá intervence soudu má zabránit prohloubení konfliktní situace, zamezení ztráty kontaktu dítěte s jedním z rodičů a zvýšit šanci na dosažení dohody mezi rodiči. Ještě před soudním jednáním navazuje intenzivní komunikaci se všemi rodinnými příslušníky odbor sociální péče. Pokud při soudním jednání nedojde ke vzájemné dohodě, využívají rodiče služeb odborných poraden. Další možností je i vypracování znaleckého posudku, přičemž znalci mají v posudku předložit také návrhy řešení, ke kterým docházejí společně s rodiči. 

Podstata a principy Cochemské praxe

Cochemská praxe je model interdisciplinární spolupráce, jejímž cílem je pomoci rodičům při opatrovnickém řízení dosáhnout dohody v zájmu dětí. Snahou zúčastněných profesí je přimět rodiče ke vzájemné komunikaci a docílit tak smíru a dohody, která je oběma stranami akceptovatelná a tudíž i udržitelná. Spor mezi rodiči má být urovnán tak, aby dítě neztratilo po rozpadu rodiny ani jednoho z rodičů. K základním principům Cochemské praxe patří: snaha o co nejrychlejší vyřešení sporu, zachování rodičovské zodpovědnosti za dítě u obou rodičů, preferování dohody rodičů před názorem institucí, rodiče jsou vedeni k dohodě za pomoci odborníků. Cílem je, aby se středem zájmu staly děti, a ne právo rodičů na děti. Odborníci rodičům pomáhají, aby ve vyostřené situaci sporu byly schopni nahlížet opravdové potřeby dětí a jejich vnímání skutečnosti.

Při vyhodnocení čtrnáctileté praxe uvádí Jürgen ve své knize Jsi moje dítě, že od roku 1998 se prakticky nevydávají soudní rozhodnutí o svěření do výhradní péče. K této skutečnosti vedlo odhalení toho, že spor o svěření do výchovy byl v situaci vyhroceného konfliktu mezi rodiči zástupným a byly odhaleny skutečné zájmy dospělých. Dobro dítěte se ukazuje jako prázdný pojem, jehož význam mohou dospělí libovolně naplnit vlastními potřebami. Cochemská praxe se orientuje na perspektivu dítěte, tedy na pochopení jeho situace a opravdových potřeb. Odborníci pomáhají rodičům vnímat situaci z pozice dětí. 

Při běžné praxi s dlouho trvajícími spory dochází k syndromu zavrženého rodiče, nebo symptomu oddělení rodiče. Syndrom zavrženého rodiče se nejčastěji objevuje u dětí, které byly zataženy do vysoce konfliktního soudního sporu rodičů. Dítě se ocitá mezi rozhádanými rodiči a tyto okolnosti jej donutí vybrat si jednoho, kterému bude stranit.  Tímto způsobem pro sebe vyřeší jinak psychicky neúnosnou situaci, a to za cenu ztráty jednoho z rodičů. Problematické jsou zejména vysoce konfliktní rozvody. Jeden z rodičů, nejčastěji ten, v jehož péči dítě zůstalo, začne druhého rodiče pomlouvat a očerňovat před dítětem zcela vědomě až plánovitě. Dítě pak přejímá jednání tohoto rodiče a vůči druhému rodiči je neoprávněně kritické, očerňuje ho a odmítá ho.  Toto chování je podněcováno preferovaným rodičem proti druhému rodiči. Kromě syndromu zavrženého rodiče, což je termín, který popsal americký psychiatr Richard A. Gardner, operuje Jürgen také pojmem symptom oddělení rodiče. Jedná se o stav, kdy rodiče jsou natolik zahlceni manželským konfliktem, že vypouštějí ze zřetele potřeby svých dětí. Před konfliktem přizpůsobovali svůj život potřebám dětí a nyní se zabývají pouze sami sebou a děti chápou jako součást konfliktu. Často očekávají od dětí vyjádření podpory vlastních zájmů a názorů, aniž by byli schopni poskytnout dětem pomoc v náročné životní situaci. Dítě přitom čelí hrozící ztrátě jednoho z rodičů a prožívá vnitřní konflikt loajality vůči rodičům. 

Při Cochemské praxi k těmto nežádoucím jevům nedochází. Koordinovaná spolupráce několika odborníků na poli různých profesí sledující stejný cíl, a tím je zachováním obou rodičů pro děti vede rodiče k tomu, aby upustili od boje o moc a převzali zodpovědnost za vlastní děti. Vlastní angažovanost v hledání co možná nejoptimálnějších podmínek pro budoucnost dětí a znovunabytí rodičovských kompetencí umožňuje manželům nalézt společnou dohodu. Při uzavření dohody není vítěze, ani poraženého. Obě strany jsou se závěry dohody ztotožněni a souhlasí s ní. Odborníci jsou rodičům nápomocni k tomu, aby k dohodě dospěli každý sám za sebe. Není jim tedy nařízena autoritou. Takto uzavřená dohoda může fungovat a obě strany ji dodržují. Nedochází proto k bránění v stýkání se dítěte s druhým rodičem, nedochází k očerňování a pomlouvání druhého rodiče před dítětem, nedochází k manipulování dítětem ve svůj prospěch proti druhému rodiči. 

Potřeby dětí v právě se rozpadající rodině zprostředkovává 20 proseb dětí uvedených v knize Rudolpha Jürgena Jsi moje dítě: 

Milá maminko a milý tatínku…

Nikdy nezapomeňte: jsem dítětem vás obou. Mám teď sice jen jednoho rodiče, u kterého převážně bydlím, a který se o mě většinu času stará. Ale druhého rodiče potřebuji úplně stejně.
Neptejte se mě, koho z vás mám raději. Mám vás oba stejně rád. Neočerňujte přede mnou toho druhého, protože mě to bolí.
Pomozte mi mít kontakt s tím rodičem, se kterým netrávím většinu času. Vytočte mi jeho telefonní číslo nebo mi předepište jeho adresu na obálku. Pomozte mi k Vánocům nebo k narozeninám pro něj vyrobit nebo koupit nějaký hezký dárek. Moje fotky nechte vždycky vyvolat dvakrát – jednou taky pro druhého rodiče.
Mluvte spolu jako dospělí lidé. Ale mluvte spolu. Nepoužívejte mě jako poslíčka mezi vámi – a už vůbec ne se zprávami, které toho druhého zarmoutí nebo rozčílí.
Nebuďte smutní, když odcházím k druhému rodiči. A rodič, od kterého odcházím, ať si také nemyslí, že se v příštích dnech budu mít špatně. Nejraději bych byl pořád s vámi oběma. Ale nemůžu se roztrhnout na dva kusy – jenom proto, že jste vy naši rodinu roztrhli.
Nikdy neplánujte nic na dobu, kdy mám být s druhým rodičem. Část mého času patří mojí mamince a mně, část mému tatínkovi a mně. Důsledně to dodržujte.
Nebuďte zklamaní nebo se nezlobte, když se vám nehlásím v době, kdy jsem s druhým rodičem. Mám teď dva domovy. A ty musím dobře oddělovat – jinak bych se ve svém životě už ale vůbec nevyznal.
Nepředávejte si mě u dveří druhého rodiče jako balík. Pozvěte toho druhého na chvíli dál a promluvte si o tom, jak byste mohli můj těžký život nějak zlepšit. Vždycky, když si mě předáváte nebo přebíráte, jsou to pro mě kratičké chvilky, kdy vás mám oba. Neničte mi je tím, že se obtěžujete nebo hádáte.
Když se nemůžete ani vidět, předávejte si mě ve školce nebo u přátel.
Nehádejte se přede mnou. Buďte ke mně alespoň tak zdvořilí, jako jste k ostatním lidem, a jak to také ode mě vyžadujete.
Nevyprávějte mi věci, kterým ještě nemohu rozumět. Mluvte o tom s jinými dospělými, ale ne se mnou.
Dovolte mi přivést si svoje kamarády k vám oběma. Chci, aby poznali moji maminku a mého tatínka a aby viděli, jak jsou oba skvělí.
Dohodněte se férově o penězích. Nechci, aby jeden z vás měl moc peněz a ten druhý jen málo. Ať se vám oběma daří tak dobře, abych se u vás obou mohl cítit stejnou mírou v pohodě.
Nesoutěžte o to, kdo mě víc rozmazlíte. Tolik čokolády bych totiž nikdy nemohl sníst, jak moc vás mám oba rád.
Řekněte mi na rovinu, když někdy nevystačíte s penězi. Pro mě je stejně mnohem důležitější čas než peníze. Ze skvělé společné hry se raduji mnohem víc než z nějaké nové hračky.
Nemusíme mít pořád nějaké akce. Nemusí být pořád něco nového a skvělého, když spolu něco podnikáme. Nejhezčí je pro mě, když jsme prostě veselí a v pohodě, hrajeme si a máme i trochu klidu.
Nechte v mém životě co nejvíc věcí tak, jak bývaly před vaším rozchodem. Začíná to u mého pokojíčku a končí u úplných maličkostí, které jsem dělával úplně sám s tatínkem nebo s maminkou.
Buďte hodní na babičku a dědečka z druhé strany, i když při rozvodu stáli víc u svého dítěte. Taky byste při mně stáli, kdyby se mi vedlo špatně. Nechci ztratit ještě své prarodiče.
Buďte féroví k novému partnerovi, kterého si ten druhý našel nebo najde. S tímto člověkem musím také vycházet. A to je pro mě snadnější, když nebudete navzájem žárlivě slídit. Stejně by bylo pro mě lepší, kdybyste si oba brzy našli někoho, koho byste měli rádi. Nebyli byste na sebe už tak zlí.
Buďte optimističtí. Svoje manželství jste nezvládli – ale zkuste alespoň dobře zvládat ten čas poté. Projděte si tyto moje prosby, které vám píši. Třeba si o nich promluvíte. Ale nehádejte se. Nepoužívejte tyto moje prosby k vyčítání druhému, jak byl ke mně špatný. Když to uděláte, tak jste vůbec nepochopili, jak na tom teď jsem a co potřebuji, abych se cítil lépe.

Specifikem Cochemské praxe je, že je zcela závislá na vůli a ochotě zapojených účastníků. Vznikla v reakci na nedostatky běžné praxe opatrovnického řízení a na jejím vzniku se podílely zúčastněné subjekty usilující o to, aby rodičovský konflikt měl co optimálně co nejmenší dopady na děti a aby děti přitom nepřišli o kontakt s ani jedním z rodičů. Cochemská praxe není legislativně ukotvena, ale není v rozporu se zákonem. Stojí zcela na vůli všech zúčastněných sledovat jeden společný cíl, a to je zachování dětem obou rodičů za dosažení dohody rodičů. Podmínkou pro to je vytvoření funkční sítě všech zapojených profesí. Cochemská praxe má svůj vlastní postup a metodu, které jsou často striktnější než postup při běžné praxi. Dodržování přesně stanovených termínů je zabráněno dlouhým časovým prodlevám a prohlubování napjaté rodinné atmosféry a konfliktních vztahů. Rodiče by měli dospět k tomu, aby vzali svoje rodičovské kompetence zpět do svých rukou a nesvěřovali rozhodnutí za vlastní děti státním institucím. Měli by být schopni odhlédnout s odstupem od manželského konfliktu a porozumět skutečným potřebám svých dětí. V zájmu dětí by měli být schopni vzájemné komunikace a dohody. 

Změny nutné k zavedení Cochemské praxe v České republice

Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (dále jen UMPOD), který se zabývá řešením rodinně právních sporů s mezinárodním prvkem, tedy sporů, které přesahují hranice České republiky, realizoval od roku 2012 do roku 2014 projekt Rozvoj partnerství v oblasti mezinárodní spolupráce. Při tomto projektu vznikla pracovní skupina zabývající se přenositelností modelu Cochemské praxe. 

 

Ve sborníku příspěvků z konference pořádané UMPOD Cochemská praxe v České republice, konané ve dnech 14. – 15.5 2015 uvádí Killarová kritická místa aplikovatelnosti Cocheské praxe nasedající na rozdíly mezi praxí a právní úpravou v Německu a v České republice:

Zásada přednosti a urychlení: dle německé právní úpravy je povinnost projednat právně-rodinnou kauzu přednostně a co nejrychleji. První jednání má být nařízeno do jednoho měsíce od podání návrhu na zahájení řízení. Pokud není nalezeno společné  řešení na prvním jednání, vstupuje do procesu další odborník z poradenského zařízení. 

Specializace advokátů: advokáti v Německu jsou specializovaní. Činnost advokátů zabývajících se rodině- právními kauzami podléhá často etickému kodexu. Jejich jednání je věcné, férové bez agresivních strategií. 

Oddělená role orgánu péče o děti a mládež a opatrovníka dítěte: OSPOD v České republice má velmi široký záběr. Kolizní opatrovník je v případech s nezletilými dětmi ustanoven vždy automaticky. V Německu orgán péče o děti a mládež pouze provádí šetření poměrů a dále působí koordinačně při řešení sporu. Kolizní opatrovník bývá ustanoven až poté, pokud se na prvním jednání nedospěje k dohodě. Kolizní opatrovník je neutrální subjekt. V soudním procesu má stejné postavení jako advokáti rodičů.

Úzká spolupráce orgánů péče o děti a mládež, soudů a poraden: tyto subjekty spolupracují a navzájem spolu komunikují. Orgány péče o děti a mládež mají informace o jednotlivých poradenských zařízeních a v rámci své koordinační činnosti na ně rodiče odkazují. 

Odlišná role soudních znalců v Německu a v České republice: Soudní znalec bývá v Německu ustanoven až ve velmi složitých případech, kdy ke vzájemné komunikaci nedochází ani za pomoci odborníků a poraden. Soudní znalec pracuje s rodinou déle a používá i prvky terapie. V Německu je činnost soudního znalce chápána jako vyšší stupeň rodinného poradenství. 

Soudy zohledňují přístup rodičů při řešení konfliktů: V Německu je kladen velký důraz na to, jak rodiče přistupují ke svému sporu. Pokládá se za povinnost vystupovat proaktivně ve smyslu snahy nalézt smírčí řešení v zájmu dítěte.

Změny, které je třeba uskutečnit pro to, aby byla v České republice připravena půda pro praktikování Cochemské praxe, spočívají především ve smýšlení příslušníků zapojených profesí, ochotě nezaujímat mocenského postavení, ale vést rodiče k převzetí jejich vlastní zodpovědnosti. Je k tomu potřeba větší angažovanosti ze strany pracovníků OSPOD, soudců, advokátů a dalších, protože mnohdy je opatrovnické řízení vedené běžným způsobem jednodušší než komunikačně, časově a energeticky náročná práce s rodiči zaměřená na dosažení dohody. 

Změna smýšlení o tom, jak vést spor je nutná i na straně rodičů. Je potřeba změnit jejich představu o tom, že někdo, kdo je pro jejich děti zcela cizí, by měl rozhodnout o jejich budoucím životě. Ke změně smýšlení by však rodiče měli dojít za pomoci odborníků. Při celém řízení by se však mělo posuzovat, jak k věci přistupují a do jaké míry jsou ochotni dosáhnout v zájmu dítěte smíru. Způsob jednání a sledování cílů jejich jednání odráží morální kvality každého z nich a vypovídá i o jejich výchovném vedení. 

Pro zabránění eskalace konfliktu a prohloubení traumatu v prožívání dětí je potřeba, aby soudy reagovaly rychle. Pro soudy nejsou stanoveny žádné lhůty (s výjimkou předběžného opatření). Mnohdy se stává, že spory se trvají dlouhé měsíce případně roky, což má na vztahy mezi rodiči a dětmi devastující účinky. 

Cochemskou praxi jako závazný postup při opatrovnických řízeních se snaží v České republice prosadit spolek Cochem.cz,z.s. Je zřejmé, že k prosazení nového přístupu je potřeba změnit smýšlení všech participujících subjektů. Spolek Cochem.cz, a.z. se snaží otevřeným dialogem zástupce všech profesí informovat o metodě a postupech Cochemské praxe. Se změnou smýšlení souvisí i změna v pojetí rolí jednotlivých aktérů procesu. Východiskem pro jednání každého z nich je sledování společného cíle: zachování obou rodičů pro děti.

Rodiče jsou vnímání jako kompetentní při výchově svých dětí a zajištění podmínek pro jejich optimální vývoje. Při postupu Cochemské praxe jsou vedeni u uvědomění si svých práv a povinností vůči dětem a rodičovských kompetencí při rozhodování o budoucnosti svých dětí. Rodiče musí spolu o svých dětech komunikovat. K obnovení vzájemné komunikace jim mají být nápomocni pracovníci zapojeni do opatrovnického řízení.

Soudce komunikuje s rodiči a spolupracuje s orgány sociální péče o dítě a ostatními odborníky. Jeho nezávislost je dána naprostou otevřeností vůči oběma stranám a všem zúčastněným. Snaží se o to, aby kontakty a informace, které se k němu dostávají, byly vyvážené. Vede rodiče k tomu, aby rozhodli oni sami. Jeho pozici není autoritativní, ale je vnímán jako mentor, průvodce.

U advokátů je potřeba, aby při zastupování svých klientů v opatrovnických sporech upustili od agresivních strategií pro získání výhry procesu pro svého klienta. Za jedinou výhru v tomto sporu je považováno zachování rodičovských kompetencí oběma rodičům a podílení se na výchově dětí oběma rodiči. 

Stanovisko, že děti nesmějí po rozpadu rodiny přijít ani o jednoho z rodičů, mají tedy rodičům připomínat jejich advokáti, ale také sociální pracovníci OSPOD. Místo hodnotitele a posuzovatele situace se mají sociální pracovníci stát osobou nezávislou, které má mírnit dopady sporu na dítě a snažit se o zabránění prohlubování konfliktu. Rodiče informuje o službách odborných poraden (psychologů a mediátorů). 

K obnovení komunikaci mezi rodiči dochází při mediaci, která je nedílnou součástí Cochemské praxe. Mediátor si zachovává svou nestrannost a nezávislost a pomáhá oběma stranám, aby se navzájem slyšely. Tlumočí potřeby jedné strany straně druhé. Při mediaci obě strany dospívají ke vzájemné dohodě. 

Od pasivního hodnotitele k aktivně jednajícímu subjektu by mělo dospět také chápání role soudního znalce. Soudní znalec má přijít na řadu, až když selže snaha o komunikaci a mediace. Kromě posouzení situace má s rodiči pracovat také terapeuticky. 

Nestačí však, pokud dojde ke změně smýšlení pouze na poli profesní. Je potřeba, aby o přístupu Cochemské praxe byla informována i široká veřejnost. Je potřeba, aby vznikla poptávka po tomto způsobu řešení rodinně-právních kauz. Nové pojetí role z převzetí aktivního přístupu místo pasivního hodnotitele a vykonavatele moci může pomoci některým institucím, jako je třeba OSPOD, získat vyšší kredit v povědomí širší společnosti. 

Kde se již Cochemská praxe zavádí

K uchopení modelu Cochemské praxe dochází prozatím z iniciativy jednotlivců, kteří si jsou vědomi nedostatků současné praxe opatrovnického řízení a chtějí změnit podmínky dětí po rozpadu rodiny k lepšímu. Prvním, kdo začal ve své praxi opatrovnického soudce pracovat dle modelu Cochemské praxe, je soudce a místopředseda Okresního soudu v Nové Jičíně Vladimír Polák. Od roku 2016 začal pilotně pracovat s vybranými pracovníky z každého z OSPOD a postupně se začali zapojovat i další opatrovničtí soudci a další pracovníci OSPOD v daném soudním obvodě. Nejprve jsou rodiče pozváni na OSPOD, kde se s nimi sociální pracovnice snaží dospět k dohodě. Pokud toto jednání selže, je na pracovišti OSPOD sepsán návrh k soudu. Výhodou a důležitým prvkem je zde nestrannost sociálního pracovníka, která tlumí rozjitřené emoce rodičů. Soudní jednání je pak nařízeno v co nejkratším termínu, zpravidla do tří týdnů. Soudce jedná s rodiči ve stejném duchu jako pracovníci OSPOD. Společným cílem všech zúčastněných je přivést rodiče k dohodě. Využívá k tomu konfrontační otázky a podněty, které mají přimět rodiče k tomu, aby neočekávaly od něj jakožto cizí osoby rozhodnutí o jejich dítěti.  Po zavedení Cochemské praxe u Okresního soudu v Novém Jičíně převážná většina sporů skončila dohodou rodičů a délka trvání procesu se podstatně zkrátila. 

Dalším okresním soudem, ve kterém se díky iniciativě soudce Martina Beneše prosazuje model Cochemské praxe, je Okresní soud v Mostě. V roce 2016 bylo zahájeno pilotní řízení podle Cochemského modelu. V duchu této praxe spolupracují oba spádové OSPOD  v Mostě a v Litvínově. K dispozici jsou psychologové, terapeuti a mediátoři. 

Zavádění Cochemského modelu v Mostě je umožněno pomocí projektu Cochemský model v ČR, který je realizován od 1.11. 2017 do 31.10.2019.  Aktuálně opatrovnické řízení Okresního soudu v Mostě probíhá podle jasně daného postupu. Soud odmítá návrh, který přijde na soud sepsat pouze jeden z rodičů, a zajistí přítomnost i druhého rodiče. S rodiči poté jedná specializovaný zaměstnanec soudu, který se pokouší nalézt s rodiči shodu. Soudce nařídí do tří týdnů jiný soudní rok a rodičům vysvětluje, jak je vedeno opatrovnické řízení v duchu Cochemské praxe, přičemž neopomíjí fakt, že vzájemná spolupráce a vůle nalézt shodu je soudem také hodnocena. Následuje krátká odborná intervence, která má důvěrný charakter. Soudce dostává pouze zprávu o tom, zda se sezení uskutečnilo. Výsledky této intervence rodiče představují u soudu. Pokud se k dohodě nedospěje, nařizuje soud další odbornou péči, která již trvá déle a sezení probíhá několik. Odborník o průběhu této intervence předkládá soudu zprávu. Autoritativní soudní rozhodnutí může být i dočasné, přičemž se jednotlivá mezidobí sledují a vyhodnocují, a to za stálého probíhání odborné intervence. Do budoucna se plánuje skupinová práce s rodiči (10 párů rodičů) formou školení. Rodičům budou vysvětlovány právní a psychologické aspekty celé věci. Budou jim představeny otázky z pohledu dítěte na rodinnou krizi a jejich dopad na osobnost dítěte a nabídnuty možnosti konstruktivního řešení. 

Cochemský model je založen a jeho úspěšnost je zcela závislá na propojené spolupráci všech zúčastněných subjektů. Smyslem je deeskalace rodičovského sporu. Ukazuje se, že při běžné praxi dochází k soupeření rodičů o to, kdo je lepší rodič. Soudy, které mají o budoucnosti dítěte rozhodovat, pracovníci OSPOD a soudní znalci, kteří mají situaci zhodnotit, jsou současnou praxí nuceni se v tomto smyslu vyjadřovat. Rodiče jsou porovnáváni. Cochemská praxe ale uznává práva a povinnosti a kompetence obou rodičů a usiluje o jejich zachování. Ideální model pro dítě po rozvodu rodičů neexistuje. Dopad rozpadu rodiny lze ale zmírnit vzájemnou dohodou a spoluprací obou rodičů na výchově dětí.

Článek čerpá z těchto zdrojů: 
Cirbusová, M. a Rogalewiczová, R. Cochemská praxe – vznik a vývoj.  Publikováno na: https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/rodina-ditete-se-zdravotnim-postizenim/cochemska-praxe.shtml#cochemska-praxe-v-ceske-republice

Killarová, T.: Snaha o aplikaci Cochemské praxe na případy s mezinárodním prvkem. In Cochemská praxe v České republice. Sborník příspěvků z konference pořádané Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí.- 14.-15.5. 2015 v Brně. Publikováno na: https://www.umpod.cz/fileadmin/user_upload/Evropsky_projekt_Rozvoj_partnerstvi/Sborniky/Cochemska_praxe_v_CR.pdf.

Rudolph, J. Ty jsi MOJE dítě. Cochemská praxe – cesty k lidštějšímu rodinnému právu. MHMP, 2010

http://cochem.cz/

https://www.krajskelisty.cz/moravskoslezsky-kraj/16889-budete-se-rozvadet-ale-mate-deti-prestehujte-se-v-novem-jicine-je-hotovo-za-tri-tydny-a-deti-netrpi-v-cesku-zazrak-jinde-se-soudy-vlecou-leta.htm

Cochemský model v ČR. Projektové materiály MOSTY – sociálně psychologické centrum, z.s. Číslo projektu CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_024/0007251.