BLESK: Rozvod ohleduplný k dětem? Mluvte s nimi a jako rodiče držte spolu.

Rozchod rodičů bohužel každoročně dolehne na tisíce dětí. Tato událost může v jejich duších zanechat rány, které se nikdy nezahojí. Záleží jen na dospělých, aby na to v kritických chvílích mysleli, nebyli sobečtí a nezneužívali děti pro své zájmy. Cenné rady pro tyto situace nabízí v rozhovoru pro Rádce BLESKU odbornice na vztahy v páru a v rodině Kamila Šaffková. Přinášíme vám přepis článku.

„Rodiče často uvíznou v silných emocích, je těžké se od nich oprostit a jednat více racionálně, ale právě dospělé a racionální kroky pomohou dítěti se lépe orientovat v celé situaci,“ říká Kamila.

Rodiče jsou v takových chvílích obvykle zaujati sami sebou – jaké signály vysílané dítětem by je měly upozornit, že něco není v pořádku?

Děti na situaci reagují vždy, ale každé jinak. Každý rodič, který se svému dítěti věnuje a tráví s ním čas, pozná, že se s dítětem něco děje. Záleží na věku dítěte a okolnostech, malé děti budou mít jiné reakce než děti v pubertě. Také je dobré říci, že děti na sebe často berou zodpovědnost za chování rodičů a za to, co se v rodině děje, a někdy uvíznou v pocitu, že za to mohou ony. Na konflikty rodičů mohou reagovat agresí, zvýšeným křikem, extrémním poutáním pozornosti, stáhnutím se do sebe (tráví čas výhradně samy, nemluví), mohou mít i různé tělesné projevy – bolesti břicha, hlavy, může dojít ke zhoršení prospěchu ve škole, záškoláctví, útěkům z domova.

Jaké následky může mít špatně zvládnutý rodičovský rozchod?

Pro děti je situace kolem rozpadu vztahu rodičů náročná emocionálně, dochází k narušení bezstarostného dětství, může se objevovat úzkost, strach, vztek, bezmoc a pocity viny. V dospělosti se mohou u dětí, které zažily rozchod rodičů, objevit problémy v navazování intimních i společenských vztahů, problémy se sebedůvěrou, ale může to ovlivnit i dosažený stupeň vzdělání.

Jak rozchod svých rodičů vnímají děti v různém věku?

Malé děti (2–3 roky) si formují pouto k pečujícím osobám, utváří se důvěra a rodič představuje pro dítě bezpečí. Rozpad rodiny je pro dítě v tomto věku emocionálně velmi náročný. Dlouhé odloučení dítěte od rodiče, se kterým si vytvořilo pevnou vazbu, mu může v budoucnu způsobit problémy v partnerských vztazích.

Předškolní děti (3–5 let) objevují vlastní individualitu, v tomto věku se identifikují s rodičem stejného pohlaví. Ztráta rodiče odlišného pohlaví může mít negativní dopad na schopnost socializace dítěte.

Školní děti (6–8 let) rozvíjejí vztahy se svými vrstevníky. Vyspívají v oblasti citového vývoje. Při rozchodu rodičů zažívají smutek, bolest a hněv, který nedokáží přímo vyjádřit. Mají strach ze ztráty rodičů, objevuje se sebeobviňování.

Dítě ve věku 9–12 let si uvědomuje vlastní možnosti i limity, a to převážně ve vztahu s druhými. Rozvíjí své sociální vztahy mimo rodinu, mezi vrstevníky, v zájmových činnostech. V situaci rozvodu rodičů požaduje jasné vysvětlení. Snaží se pochopit rodiče nebo jednoho z rodičů. Na druhé straně může jejich jednání i silně odsuzovat. Vnímá svou vlastní zranitelnost a zažívá odmítnutí. Reaguje smutkem, vztekem, prožíváním bolesti, viny. Může také prožívat stud za své rodiče v komunitě svých vrstevníků.

Ve věku adolescence (13–18 let) si člověk uvědomuje ztrátu dětství a závislosti a v reakci na to může mít snahu se znovu přesvědčovat o ochraně ze strany rodiny. Rozvod rodičů v něm proto může vyvolat zmatek a nejistotu ohledně vlastního sexuálního a partnerského života. Následkem rozvodu může být opožděná adolescence (nechce vyspět, ale zůstat závislým dítětem), nebo naopak předčasná vyspělost.

Určující také je, jak se rodiče chovají a jak vystupují před dítětem i dlouho po rozchodu, kdy už mohou mít i nové partnery, rodiny. Co je v tomto případě důležité?

Záleží na novém uspořádání rodiny, ale obecně lze říci, že je důležité, aby se rodiče, pokud to jen trochu jde, namísto vytváření překážek snažili spolupracovat, eliminovat třecí plochy a konflikty, vycházeli si vstříc, aby byli flexibilní a zajímali se o potřeby a názory svých dětí. Děti potřebují blízkost obou rodičů, je pro ně důležité, aby mohly běžné situace ze života zažívat s oběma rodiči, aby měli společné zážitky. Stále platí, že komunikace směrem k dětem by měla být bez výčitek a pomluv vůči druhému rodiči. Pokud má dítě dva domovy, je asi nejdůležitější zajistit, aby se v každém z nich cítilo bezpečně a dobře – jako doma.

Jsou dnešní rodiče natolik osvícení, že v takové situaci vyhledají odbornou pomoc?

Žijeme v době velké informovanosti a zdá se, že řady rodičů, kteří přebírají zodpovědnost a situaci řeší, se stále rozšiřují. Je cítit velký apel na rodiče, aby se nebáli jít za odborníky, rozhodně to není ostuda. Nicméně je stále mnoho těch, kteří podpůrné služby neznají, a někteří ani nehledí na to, jaké dopady takový rozpad rodiny na děti má. Je potřeba o tom stále mluvit a zdůrazňovat to.

My v Servisu vztahů se zaměřujeme právě na rodiče, kteří se snaží překonat svoji partnerskou krizi nebo, pokud už to není možné, se rozejít kultivovaně. Nabízíme jim širokou škálu nástrojů pro zvládnutí situace a podporu celé rodiny.

Nejčastější chyby rodičů

  • špatná komunikace směrem k dětem – děti zahlcují až příliš či s nimi mluví o intimních věcech, jako by byly jejich partnery, nebo naopak s dětmi o situaci nemluví vůbec – mají pocit, že se jich to netýká
  • chtějí děti získat na svoji stranu, kupují jim dárky, dovolené s nadějí, že při rozchodu si dítě vybere je
  • dělají si z dětí nástroj pomsty vůči druhému rodiči
  • vytvoří si z dětí prostředníky a vyřizují si přes ně svoje účty
  • zahlcují děti informacemi, které do dětského světa nepatří
  • před dětmi pomlouvají toho druhého a snaží se ho očernit

10 pravidel pro dospělé

1. Snažte se před dětmi nebojovat a nežádat je, aby se přikláněly na stranu jednoho z vás.

2. Mluvte s nimi o situaci, v níž rodina je, ale nesdělujte jim podrobnosti, které slyšet nepotřebují.

3. Poslouchejte děti a dejte jim prostor pro emoce.

4. Nebraňte dětem stýkat se s druhým rodičem.

5. Zaměřte se na sebe, na své potřeby a zkuste se oprostit od toho, co dělá ten druhý (bývalý partner).

6. Pokuste se odklonit pozornost od toho, co nefunguje, k tomu, co funguje nebo by mohlo fungovat.

7. Zkoušejte se domlouvat na konkrétních krocích, stačí i malé.

8. Svoji pozornost se snažte zaměřit na budoucnost více než na minulost.

9. Uvědomte si, že i přes to, že se váš partnerský vztah rozpadá, vaše rodičovská role zůstává.

Původní autor: redaktorka Kateřina Matoušová, BLESK.cz (děkujeme! celý na článek na Blesku.cz najdete zde)

Komentáře